Pepe Escobar / 12. března 2026
Strategické partnerství mezi Ruskem a Íránem – i když nezahrnuje vojenskou smlouvu – funguje na několika propojených úrovních.
Toto je druhá část dvoudílné analýzy. První část si můžete přečíst zde. (česky)
Prezident Putin zaslal ajatolláhu Mojtábovi Chameneímu zdvořilý dopis, ve kterém mu osobně poblahopřál k jeho zvolení nejvyšším vůdcem Islámské republiky Írán.
Slova (kurzíva moje) mají význam:
„V době, kdy Írán čelí ozbrojené agresi, budou vaše úsilí v této vysoké funkci nepochybně vyžadovat velkou odvahu a odhodlání. Jsem přesvědčen, že budete čestně pokračovat v díle svého otce a sjednotíte íránský lid tváří v tvář obrovské zkoušce.“
Poté, co zdůraznil zahraniční „agresi“ a kontinuitu vlády, Putin jednoznačně zopakoval strategické partnerství:
„Za sebe bych rád znovu potvrdil naši neochvějnou podporu Teheránu a solidaritu s našimi íránskými přáteli. Rusko bylo a zůstane spolehlivým partnerem Islámské republiky.“
Následuje zoufalý prezident Trump, neboli neo-Caligula, který volá Putinovi, aby ho v podstatě požádal o zásah jako mediátora, který by přesvědčil Írán, aby přijal příměří. Místo toho však uslyšel zdvořilé vyjmenování nepříjemných faktů týkajících se války, kterou proti Íránu rozpoutal Epsteinův syndikát.
Trump háže svého oblíbeného vyslance Steva Witkoffa pod autobus, spolu s mizerným Jaredem Kushnerem a klaunem, který se vydává za ministra věčných válek, jako ty, kteří ho donutili bombardovat Írán. Je to Witkoff, kdo po telefonátu tvrdil, že Rusko prohlásilo, že nepředává Íránu zpravodajské údaje, jak potvrdil, podle jeho slov, prezidentský poradce pro mezinárodní záležitosti Jurij Ušakov.
Nesmysl. Ušakov nikdy nic takového neřekl. Rusové na nejvyšší politické úrovni se nevyjadřují k vojenským záležitostem souvisejícím s jejich strategickým partnerstvím s Íránem a Čínou.
A teď k faktům.
Ruské zpravodajské informace, íránská realizace a žádná vojenská smlouva
Není žádným tajemstvím, že Moskva sdílela s Teheránem to, co lze definovat jako obrovské množství zpravodajských informací – a bojových dat – shromážděných na Ukrajině. Velká část pokročilých technologií rušení a satelitních zpravodajských informací, které vedly k sériovému ničení radarů THAAD, radarů Patriot a všech ostatních ultra těžkých pevných radarových instalací, pochází z Ruska a Číny.
I když záběry ruských systémů S-400 a Krasukha úspěšně zachycující americké rakety nebyly zveřejněny a pravděpodobně ani nebudou, faktem je, že ruští technici pomáhají íránským posádkám doladit trajektorie raket a dronů během letu.
Existuje tedy sofistikovaná, praktická souhra mezi čínskými a ruskými orbitálními snímky s vysokým rozlišením a asistencí při zaměřování a roji levných dronů za 20 000 dolarů.
Rusko poskytlo Íránu supervýkonné, vylepšené a v boji prověřené drony Geran-3 a Geran-5. Jedná se o faktické ruské Shahedy: smrtící, levné řízené střely, vybavené systémem proti rušení prostřednictvím antény Komet a schopné dosáhnout rychlosti 600 km/h. Nyní jsou po celém bojišti.
A teď ta nejzajímavější část.
Něco málo přes týden před úderem Epsteinova syndikátu na Teherán 28. února zaslala ruská rozvědka IRGC plně vypracovaný plán útoku USA – včetně matic cílů, odpalovacích platforem a časových sekvencí.
IRGC tedy přesně věděla, co má očekávat.
Šest týdnů předtím, v prosinci loňského roku, podepsala Moskva s Íránem smlouvu o dodávkách zbraní v hodnotě 500 milionů eur, včetně dodávky 500 odpalovacích zařízení Verba MANPADS a 2 500 pokročilých raket 9M336.
V podstatě Rusko poskytuje Íránu zpravodajské informace a protivzdušnou obranu. A Čína poskytuje protilodní střely a satelitní sledování v reálném čase.
Krása toho všeho spočívá v tom, že neexistuje žádná formální trojstranná aliance. A žádná vojenská smlouva. Vše je zakotveno v jejich propojených strategických partnerstvích.
Vzhledem k výše uvedenému není divu, že zmatený Epsteinův syndikát obviňuje ruské a čínské zpravodajské služby z potvrzených útoků, jako je například satelitní komunikační stanice, která je součástí komunikační a kybernetické obranné jednotky izraelské armády poblíž Beer Sheeby.
A to ani nemluvíme o dalším, nevyhnutelném kroku Ruska: instalaci extrémně výkonného protivzdušného systému S-500 Prometheus v Íránu.
Jak získat podíl na trhu bez námahy
Strategické partnerství mezi Ruskem a Íránem – i když nezahrnuje vojenskou smlouvu – funguje na několika propojených úrovních.
Na energetické frontě. Moskva na Putinův příkaz nyní zvažuje, co by mohlo nakonec vést k definitivnímu preventivnímu zastavení zbývajících vývozů do EU, aby mohly být přesměrovány do Asie za stále stoupající ceny.
EU totiž postupně vyřazuje ruský plyn: krátkodobé smlouvy budou zakázány od konce dubna, úplný zákaz LNG do konce roku a zákaz plynu z plynovodů v roce 2027.
Takže velké množství LNG již směřuje do Číny, Indie, Thajska a na Filipíny. Jak je uvedeno v článku Follow The Money: Tankery s LNG se uprostřed plavby odklonily z evropských přístavů do Asie, kde nabízejí vyšší spotové ceny.
Každý den, kdy zůstává Hormuzský průliv uzavřený – a uzavřený zůstane –, Rusko získává další podíl na trhu, kdekoli, za prémii, bez námahy.
Sekretář íránské Rady bezpečnosti Ali Larijani to jasně vyjádřil v několika jazycích, včetně ruštiny: pokud jde o Hormuz, existují „otevřené příležitosti pro všechny“, jako je partnerství se spojenci Ruskem a Čínou; a je to „slepá ulička pro válečné štváče“, jako je Epsteinův syndikát a jiné nepřátelské entity.
Rusko rozhodně nepotřebuje, aby byl Hormuzský průliv otevřený. Přesto dostalo od Laridžáního souhlasné kývnutí a mrknutí, které potvrdilo jejich partnerství.
Válka Epsteinova syndikátu proti Íránu se stává nesmírně výnosnou pro ruský státní rozpočet – něco, co se od začátku roku 2022, kdy došlo k nárůstu cen, nevidělo. S uzavřeným Hormuzským průlivem a úplným vyřazením katarského LNG z hry je ruská energie jediným hráčem na trhu: již není komoditou podléhající sankcím. Mluví se o válce proti Íránu, která z ruské ropy a plynu dělá zbraň.
Co se Indie naučí ze své dvojité zrady
Indie je naopak případem, který by mohl zničit jakoukoli psychoanalytickou ordinaci. Dillí předsedá BRICS v roce 2026. Je jedním ze zakladatelů BRICS a Írán je plnoprávným členem BRICS. Všichni původní členové BRICS odsoudili válku Epsteinova syndikátu proti Íránu: Brazílie, Rusko, Čína, Jižní Afrika. Indie čekala tři dny, než v podstatě řekla, že Írán a USA by se měly „hezky“ domluvit.
Zatímco premiér Modi podepisoval obranné dohody s kultem smrti v západní Asii – 40 % jeho vývozu zbraní směřuje do Indie – byl jeden z členů BRICS bombardován právě těmito zbraněmi.
Modi byl v Izraeli a rozplýval se nad „vlastí“ (Indií) a „otčinou“ (Izraelem) pouhých 44 hodin předtím, než kult smrti v západní Asii a širší Epsteinův syndikát zahájily svůj úder na Teherán.
Modiho gang upřednostnil zbrojní dohody – a Trumpovo zrušení cel – před mezinárodním právem.
A je to ještě špinavější.
Indie nedokázala vydat ani formální prohlášení odsuzující americký torpédový útok na íránskou válečnou loď Iris Dena v mezinárodních vodách – poté, co indické námořnictvo hostilo Iris Dena při vojenském cvičení. Všichni zakládající členové BRICS to odsoudili. Indie ne.
Kontroverze stále pokračuje: Indie možná dokonce poskytla Američanům souřadnice – neozbrojené a pozvané – Iris Dena. A nyní Srí Lanka pod americkým tlakem odmítá vydat mrtvá těla Íránu.
Bude nějakou dobu trvat, než se vyhodnotí, jak hluboce zrada Indie rozvrátila BRICS. V současné době je BRICS v kómatu.
Možná z toho vzejde něco příznivého. A to díky bezmezné íránské diplomacii.
Subrahmanyam Jaishankar, indický ministr zahraničních věcí, telefonoval s Abbasem Araghchim, ministrem zahraničních věcí Íránu.
Aragchi se choval jako dokonalý gentleman. Nepoučoval Indii ani nevybuchl vztekem – jako Američané. Byl zdrženlivý a dal Indii najevo, že Írán si je plně vědom toho, že Dillí je v velmi obtížné situaci, a že Teherán tuto strategickou nejednoznačnost považuje za relativně užitečnou, nikoli nepřátelskou.
Z praktického hlediska je Írán prakticky sousedem Indie: íránské jižní pobřeží Makran leží přímo naproti západnímu pobřeží Indie přes Arabské moře. Přístav Kandla v Gudžarátu je od Chabaharu v Sístánu a Balúčistánu vzdálen pouhých 550 námořních mil. Mluvíme o námořním koridoru, který po staletí sloužil jako námořní hedvábná stezka mezi dvěma civilizacemi.
A nyní je vše zpět, jako součást Mezinárodního severojižního dopravního koridoru (INSTC), který spojuje 3 země BRICS: Rusko, Írán a Indii, což je téma mého dokumentárního filmu „Zlatý koridor“, natočeného loni v Íránu.
Írán je navíc nejbližším významným zdrojem ropy a LNG pro Indii.
Rusko dává Indii vlastní lekci. Dillí za to bude muset draze zaplatit – například tím, že již nebude dostávat slevy na energii, i když Moskva je připravena potenciálně zvýšit podíl Indie na dovozu ruské ropy až na 40 %, jak potvrdil ruský vicepremiér Alexander Novak.
Dillí možná nechápe, jak enormní jsou sázky ve válce Epsteinova syndikátu proti Íránu.
Moskva a Peking jsou však na zcela jiné úrovni. Investují do optimálního výsledku: války, kterou Impérium chaosu nemůže vyhrát, a to za cenu, která je pro něj neúnosná.
Scéna je připravena. Rusko informovalo Írán o tom, co se chystá; Rusko a Čína poskytují klíčové informace a nepřetržité satelitní sledování; a decentralizovaná mozaika (česky)dělá hlavní práci. „Plán“ výjimečného úderu byl od samého začátku hluboce oslaben.
Překlad Deepl